Má vlast 4 - Haná

Dnes vás v rámci projektu "Má vlast" chci pozvat do kraje, který se stal mým domovem a který jsem si zamilovala. A jeho krásy vám přiblíží panenka v háčkované podobě hanáckého kroje.

Hanácký kroj v sobě nese obraz kraje, ke kterému patří. Nedá se jednoznačně popsat, protože se ves od vsi liší i když někdy jen v detailech. Co však má všude společné jsou bohaté nabírané rukávce a krejzl (límec). Sukně mívá nejčastěji bílou nebo žlutou barvu. Přes ni se váže bohatě nařasená bílá zástěra, která sukni prakticky celou zakrývá. Kordulka (vestička) je bohatě zdobená stuhami a výšivkou. Botky jsou černé v některých oblastech mají místo tkaniček červené stuhy. Hlavy si mladé, svobodné dívky zdobily věnečky z polního kvítí (kopretina, mák, chrpa). Vdané ženy pak nosily červený květovaný šátek uvázaný zvláštním způsobem "na uši".

V dnešní době můžete nejčastěji vidět kroj doplněný tzv. pantlékem - korunou. Je to "svatební" čepec bohatě zdobený výšivkou, korálky, střípky zrcátek a květy. Jeho vrchol je vyroben ze záhybů stuh, které vzadu volně splývají až k pasu  jako závoj. Spotřeba stuhy na výrobu jednoho pantléku je 30-40 metrů.

Kraji dala jméno říčka Haná, která protéká jeho nejrovinatější částí. Pramení na Drahanské vrchovině jako dva potoky Malá Haná a Velká Haná, které se u Vyškova stékají a vytváří řeku Hanou. Končí kousek před Kroměříží kde se vlévá do řeky Moravy.

Mezi výrazné architektonické prvky lidového stavitelství na Hané patří tzv. žudr - jakýsi výklenek posazený na sloupcích. Až do konce 19. století býval prakticky u všech selských stavení, ale při modernizaci a přestavbě domů býval odstraněn. Dnes už jej můžete spatřit jen na několika málo místech.

A teď malá hádanka:

Který kopec je na Hané nejvyšší?

Přeci krtičinec!

A který strom je na Hané nejvyšší?

Řípa!

Ale neberte to tak doslova i na Hané najdete občas opravdické kopečky a stromy.
Takto například vypadá pohled na Hanou z Větřáku (254 m)

Gejša

Listopadovým tématem měsíce bylo vyhlášeno: Kroj z koutů světa. Svůj model jsem vytvořila už na jaře. Zvolila jsem si totiž japonské kimono. K japonsku a kimonům neodmyslitelně patří také rozkvetlé třeštně a ty bych v listopadu jen těžko sháněla.

Vytvořit kimono nedalo příliš mnoho práce. Dalo by se říct, že je to dlouhý župan s širokými rukávy. Od rukávů visí pruhy látky, jejichž délka závisí na typu konkrétního kimona. Čím slavnostnější kimono, tím delší "závoje" u rukávů. Jako základ jsem zvolila modrou melírovanou přízi. Přední díl jsem ozdobila zvlněným pruhem květové stužky a na rukávy přišila pár jednotlivých květů. Pás obi jsem hodně zjednodušila. Jeho základem je široký pruh háčkovaný z krátkých sloupků, který se vzadu zapíná na patentky. Na tento pruh je prostě jen nasunut "ozdobný uzel" vytvořený ze stejného pruhu sešitého do potřebného tvaru.

Jedinou vhodnou modelkou byla Šarlota se svými černými vlasy. K dotvoření iluze skutečné gejši bylo třeba jí účes doplnit nějakou typicky japonskou ozdůbkou. Trošku jsem zabrouzdala na netu a zjistitla, že velmi častou ozdobou do vlasů bývají nejrůznější květy s kanýrky. Tak jsem vzala jeden z květů, co jsem přišívala na kimono a přiháčkovala k němu dva krucánky. Do vlasů jsem je přichytila obyčejným špendlíkem.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/230-gejsa.html