Má vlast 7 - Hymna

Nedávno jsme si připomněli 100. výročí založení republiky. Ono, letos těch výročí bylo více, ale toto je snad jediné, které je hodno oslav. Svým projektem sice oslavuji celý rok. Ale přecejen k datu výročí jsem si připravila ztvárnění naší hymny. 

Ze školy všichni víme, že píseň "Kde domov můj" pochází z Tylovy hry "Fidlovačka, aneb Žádný hněv a žádná rvačka" a hudbu k ní složil František Škroup. Co už se ví méně je fakt, že hra byla vlastně úplný propadák. Poprvé byla uvedena 21. prosince 1834 ve Stavovském divadle v Praze. Poslední představení už bylo ve zkrácené verzi a to 11. ledna 1835. Poté na celých 82 let zmizela z repertoáru profesionálních divadel. Zda ji někde hráli ochotníci se neví. Nebýt písně "Kde domov můj" byla by dnes dávno zapomenutá. Píseň se však líbila, velmi rychle zlidověla a po vzniku samostatné Československé republiky se spontánně stala naší hymnou.

PS: Trošku mě mrzí, že jsem článek nestihla publikovat v době, kdy byly oslavy aktuální. Ale tady na Hané jsem měla trošku problém s některými fotografiemi. Sehnat v tomto suchém roce "vodu v lučinách" byl doslova nadlidský úkol. Poměrně stejnou vzácností jsou tu borovice, o skaliny jsem se raději vůbec nesnažila. A mlžná rána, která jsem si vymyslela na úvod se letos také jaksi nekonala...

Má vlast 6 - Staré pověsti české

V rámci projektu jsem se také zaměřila na pověsti z naší dávné minulosti. Poprvé je zaznamenal kronikář Kosmas a z jeho díla pak čerpal Alois Jirásek, jehož zpracování snad všichni známe. Moderní dějiny některé události z pověstí zpochybňují, dokonce i místa, kde se údajně vše odehrávalo, ale to nic nemění na faktu, že jsou to krásné příběhy a patří k našemu kulturnímu dědictví.

Kněžna Libuše, jedna z dcer knížete Kroka vládla Čechům moudře a spravedlivě.

Silák Bivoj si holýma rukama troufl na kance.

Po smrti Libuše se její družky vzbouřily útlaku ze strany mužů a vypukla dívčí válka. V jejich čele stála neohrožená Vlasta.

Dívky se ve válce neostýchaly užít jakékoliv lsti. Na tu Šárčinu šeredně doplatil Ctirad.

Má vlast 5 - Můj domov

Co by to bylo za projekt, kdyby tu chyběl můj vlastní domov. A tak vás dnes zahltím obrázky z vesnice, která sice není mým rodištěm, ale ve které už 17 let žiji a kterou jsem si zamilovala.

Je to malá vesnička v srdci Hané. Není ničím významná, nic zvláštního se tu neudálo, nikdo slavný se tu nenarodil a i památky, které tu máme nejsou nijak známé. Ale je tu krásně a já bych si přála, abyste to měli možnost také vidět, alespoň prostřednictvím fotografií. Role průvodkyně se ujala Karolínka.

Začneme u nás doma. Tedy nebudu vám fotit svoji domácnost, ale chci vám ukázat, jaký mám výhled z okna. Bydlíme přímo na návsi a máme jeden z nejkrásnějších výhledů v obci: Na novorenesanční zámek Paulánů. Ještě před pár lety byl z našeho okna vidět i kostel, ale mezitím tu vyrostl strom.

Další fotografie jsem pořídila přímo na návsi. Tady např. v pozadí vidíte náš dům.

Zámek a kostel. Zámek dlouhá léta chátral, sloužil jako kanceláře a sklady pro různé místní podniky - naposledy pro sladovnu. Po revoluci přešlo jeho vlastnictví částečně na obec a částečně na sladovnu, která svoji polovinu prodala soukromému majiteli. V obecní části jsou byty, knihovna a ordinace praktického lékaře.

Kostelu se u nás odjakživa říká kaplička. To je totiž tak: Původně to byla klášterní kaple. Po zrušení řádu Paulánů osvíceným císařem Josefem II. byla odsvěcena a měla být zbořena. Ale místní lidé požádali o její zachování a "vykoupili" ji. Zároveň založili farnost a bylo nutné kapli znovu vysvětit - ale tentokrát byla vysvěcena jako kostel. Víte jaký je rozdíl mezi kaplí a kostelem? Já to donedávna také nevěděla. V kostele jsou pravidelné bohslužby pro veřejnost, zatímco kaple slouží jen úzkému okruhu věřících (řádu, zámeckým pánům apod.) nebo jsou v ní bohoslužby jen příležitostně (např. poutní).

Kousek odsud je "obecní statek". Kdysi se počítalo, že se tu vybuduje "Muzeum Hanácké vesnice." ale od té doby se změnilo osazení zastupitelstva a  netuším, jaké plány má to nové.

Kamenný kříž zvaný "Baba" u hřbitova je naší nejstarší památkou. O důvodu jeho umístění existují dvě verze. Legenda předávaná ústně z pokolení na pokolení vypráví, že kříž tu byl postaven na počest Cyrila a Metoděje, kteří tudy údajně procházeli. Pro tuto verzi mluví jeho název - kříže zvané Baby byly skutečně stavěny na místech, kde se věrozvěsti zastavili. Podle novější a dnes všeobecně přijímané verze jde o smírčí kříž připomínající bitku mezi dvěma opilými šlechtici v níž jeden z nich přišel o život.

Křížek u Hané. Křížků máme na území naší obce několik. Já mám však nejraději tento. Jednak se svým provedením liší od všech ostatních, které všechny pocházejí z jedné dílny. A hlavně proto, že připomíná doslova "zázračnou" záchranu dětí hrajících si na březích Hané, když se místem přehnala blesková povodeň  roce 1866.

Tak jak se vám u nás líbilo?

Má vlast 4 - Haná

Dnes vás v rámci projektu "Má vlast" chci pozvat do kraje, který se stal mým domovem a který jsem si zamilovala. A jeho krásy vám přiblíží panenka v háčkované podobě hanáckého kroje.

Hanácký kroj v sobě nese obraz kraje, ke kterému patří. Nedá se jednoznačně popsat, protože se ves od vsi liší i když někdy jen v detailech. Co však má všude společné jsou bohaté nabírané rukávce a krejzl (límec). Sukně mívá nejčastěji bílou nebo žlutou barvu. Přes ni se váže bohatě nařasená bílá zástěra, která sukni prakticky celou zakrývá. Kordulka (vestička) je bohatě zdobená stuhami a výšivkou. Botky jsou černé v některých oblastech mají místo tkaniček červené stuhy. Hlavy si mladé, svobodné dívky zdobily věnečky z polního kvítí (kopretina, mák, chrpa). Vdané ženy pak nosily červený květovaný šátek uvázaný zvláštním způsobem "na uši".

V dnešní době můžete nejčastěji vidět kroj doplněný tzv. pantlékem - korunou. Je to "svatební" čepec bohatě zdobený výšivkou, korálky, střípky zrcátek a květy. Jeho vrchol je vyroben ze záhybů stuh, které vzadu volně splývají až k pasu  jako závoj. Spotřeba stuhy na výrobu jednoho pantléku je 30-40 metrů.

Kraji dala jméno říčka Haná, která protéká jeho nejrovinatější částí. Pramení na Drahanské vrchovině jako dva potoky Malá Haná a Velká Haná, které se u Vyškova stékají a vytváří řeku Hanou. Končí kousek před Kroměříží kde se vlévá do řeky Moravy.

Mezi výrazné architektonické prvky lidového stavitelství na Hané patří tzv. žudr - jakýsi výklenek posazený na sloupcích. Až do konce 19. století býval prakticky u všech selských stavení, ale při modernizaci a přestavbě domů býval odstraněn. Dnes už jej můžete spatřit jen na několika málo místech.

A teď malá hádanka:

Který kopec je na Hané nejvyšší?

Přeci krtičinec!

A který strom je na Hané nejvyšší?

Řípa!

Ale neberte to tak doslova i na Hané najdete občas opravdické kopečky a stromy.
Takto například vypadá pohled na Hanou z Větřáku (254 m)

Má vlast 3 - Podzámecká zahrada

K našim rodinným tradicím patří každoroční jarní výlet do Podzámecké zahrady v Kroměříži.Vzala jsem s sebou Sofii a pořídila pár obrázků do svého projektu. Současně se však tímto příspěvkem připojuji i k projektu - soutěži Babakat na téma I U NÁS JE KRÁSNĚ.

Wikipedie je na informace o "Podzámce" (jak se jí zkráceně říká) poměrně skoupá. A tak jsem pro vás vytáhla pár informací z různých zdrojů. Historie Podzámky se datuje do 15 století, kdy započala přeměna původní převážně užitkové zahrady při zámku v Kroměříži na místo určené k odpočinku a relaxaci. Během staletí byla postupně rozšiřována a doplňována novými prvky. V roce 1850 se už rozprostírala na úctyhodných 64 ha a v té době dostala současnou podobu anglického parku se spoustou romantických zákoutí. V současné době má rozlohu 47 ha a zabírá téměř 10% rozlohy města. Její umístění v samém centru z ní činí vyhledávané místo k procházkám lidí všeho věku. Potkáte tu maminky s dětmi přicházejícími se podívat na zvířátka v zookoutku, důchodce relaxující na lavičkách, tak i mládež často posedávající přímo na trávníku. Však se nemusejí obávat o čistotu, protože psům je do zahrady vstup zakázán,  stejně tak i cyklistům, bruslařům, segwayům apod.

Plánek zahrady můžete získat v infocentru na náměstí, v pokladně zámku nebo si ho můžete vytisknout z internetu. My tam jezdíváme zásadně bez plánku, protože se chceme jen tak bezcílně toulat po cestičkách. Ačkoliv tam jedzíme už více než 15 let, stále ještě objevujeme nová a nová zákoutí.

Zámek

Jarní květy - v pozadí Fontána amorků

"Stříbrný" most

Pompejská kolonáda

Římská fontána

Podzámecká zahrada je od roku 1995 národní kulturní památkou a v roce 1998 byla zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO. Je přístupná celoročně v denních hodinách a zdarma.

  

Má vlast 2 - František Plánička

Naše malá zem je ve světě poměrně málo známá. Přesto se dost často dostáváme do celosvětového povědomí především sportovních fanoušků, když naši sportovci získávají medaile na všemožných světových soutěžích, olympiádu nevyjímaje.

Jako představitele českého vrcholového sportu jsem si vybrala Františka Pláničku (1904-1996), který se zařadil mezi světovou elitu fotbalových brankářů. Fotbal by se totiž dal považovat za náš národní sport i přesto, že v něm dlouhodobě náš národní tým nijak zvlášť nevyniká.

Ztvárnit jeho osobu není těžké, protože po celý svůj život zůstal věrný Slávii za niž odehrál téměř tisícovku zápasů. Jediný jiný dres, který oblékl, byl ten národní. Jako modela jsem vybrala prince Dominika z pohádky Princezna a švadlenka, který Pláničku připomíná tmavší barvou vlasů a typem účesu a navíc je plně kloubový, takže zvládá předvést různé fotbalové kreace.

Má vlast 1 - Václav Čtvrtek

Letošní projekt začnu asi trošku nečekaně. Představím tvorbu spisovatele pro děti, Václava Čtvrtka. No, "představím" je asi hodně nadnesené, protože kdo by neznal Loupežníka Rumcajse a jeho rodinu, Makovou panenku a motýla Emanuela, vílu Amálku, Křemílka a Vochomůrku, vodníka Česílka, hajného Robátka a další hrdiny jeho pohádek. Naše generace s nimi vyrůstala. A nejen my. Čtvrtkovy pohádky jsou nadčasové, takže se líbí i dalším generacím dětí.

Rumcajse a Manku mám už delší dobu. Tvořila jsem je před lety do projektu Katky a Simony na téma "Loupežník".

Loupežník Rumcajs a Manka

Helenku jsem si zamilovala už na fotce v inzerátu. Má úžasné vlásky, které mě inspirovaly právě k tvorbě jednoduchých šatiček pro vílu Amálku.

Víla Amálka

Maková panenka a motýl Emanuel vznikly teprve nedávno, ačkoliv je mám v plánu už delší dobu. Inspirací byl nejen tento můj projekt, ale především snaha zlikvidovat nějaké zbytky přízí, které se zrovna na tento kostým hodily. Škoda, že zatím stále ještě nemám černovlasou Shellynku.

Motýl Emanuel a Maková panenka

MÁ VLAST - projekt na rok 2018

V tomto roce oslavíme 100. výročí vzniku České republiky. A já se rozhodla jej oslavit i zde na blogu společně se svými panenkami dalším celoročním projektem. Kdo chce, může se připojit. Stejně jako v minulých letech můžete v rámci projektu představit svou vlast, její regiony, města, vesnice, památky, přírodu, osobnosti, historii, kulturu, legendy, folklór.... Slováci  (připadně další cizinci) samozřejmě mohou v rámci projektu představovat svoje země - to dá rozum!

Podmínky jsou opět jednoduché. Nafotit (ideálně každý měsíc) panenky takovým způsobem, aby nám předvedly něco z krás naší vlasti. Samozřejmostí by měl být i nějaký text zmiňující nejdůležitější fakta o zvoleném tématu. Fotografie by se v rámci projektu neměly opakovat, i kdyby se hodily k více článkům. V tom případě by bylo dobré fotografie alespoň přefotit s jinými panenkami. Ovšem pro ulehčení můžete použít i starší fotografie včetně těch z minulých projektů. Navíc není nutné si vybírat všeobecně známá témata. Já osobně budu mnohem raději, když se zaměříte i na místa nebo události méně známé nebo dokonce regionálního charakteru.

Opět nebudu zastírat, že v mém případě jde znovu o inspiraci pro vlastní výrobu oblečků panenkám. Ale tentokrát budu více improvizovat a tak tu zřejmě najdete i oblečky a doplňky ze zásob.

Věřím, že se ke mě v hojné míře připojíte a budete si projekt opět užívat. Odkazy na své články mi posílejte na e-mail: jitka.stepankova(zavináč)seznam.cz
Jako obvykle budu vaše příspěvky k projektu propagovat na svém blogu a věřím, že vznikne pestrá sbírka článků.

Ani tentokrát nechybí ikonka, pomocí které můžete projekt propagovat. Velikost si samozřejmě uzpůsobte svým potřebám...

Mé příspěvky k projektu:

1. Václav Čtvrtek
2. František Plánička
3. Podzámecká zahrada
4. Haná
5. Můj domov
6. Staré pověsti české
7. Hymna