Má vlast 6 - Staré pověsti české

V rámci projektu jsem se také zaměřila na pověsti z naší dávné minulosti. Poprvé je zaznamenal kronikář Kosmas a z jeho díla pak čerpal Alois Jirásek, jehož zpracování snad všichni známe. Moderní dějiny některé události z pověstí zpochybňují, dokonce i místa, kde se údajně vše odehrávalo, ale to nic nemění na faktu, že jsou to krásné příběhy a patří k našemu kulturnímu dědictví.

Kněžna Libuše, jedna z dcer knížete Kroka vládla Čechům moudře a spravedlivě.

Silák Bivoj si holýma rukama troufl na kance.

Po smrti Libuše se její družky vzbouřily útlaku ze strany mužů a vypukla dívčí válka. V jejich čele stála neohrožená Vlasta.

Dívky se ve válce neostýchaly užít jakékoliv lsti. Na tu Šárčinu šeredně doplatil Ctirad.

Inspirace hudbou 1 - Orfeus

Už dlouho mám v plánu vytvořit nějaký antický kostým. Když jsem přemýšlela o jednotlivých tématech do projektu, napadlo mě, že teď je ta správná chvíle. A tak vznikl bájný antický pěvec...

Orfeus

Legenda praví, že byl synem boha Apolóna a múzy Kalliopy. Byl to umělec přímo zázračný: když rozezvučel svou lyru a zazpíval píseň, divoká zvěř k němu přicházela, ptáci se slétali, stromy i skály se hýbaly, aby se kolm něj shromáždily. V celé přírodě zavládl soulad a mír.

Proslul však nejen hudbou, ale také láskou ke své ženě Eurydice. Bohužel, osud jim nepřál. Jednoho dne Eurydika šlápla na jedovatého hada a na následky jeho uštknutí zemřela. Zoufalý Orfeus se vydal do podsvětí, svým zpěvem obměkčil Háda a ten mu přislíbil Eurydiku vrátit pod jednou podmínkou: Nesmí se za ní ohlédnout, dokud nespatří světlo světa. Ofreus souhlasil a vydali se tedy na zpáteční cestu. Po celou dobu šla Eurydika tiše jako stín, a tak není divu, že Orfeus se neovládl a ohlédl se, zda za ním vůbec jde. Tím ji však ztratil podruhé.

Vrátil se domů zdrcen a zpíval už jen samé smutné písně. Jeho truchlivý zpěv rozzuřil opilý dav při Bakchově slavnosti. Nejprve se ho snažili ukamenovat, ale kameny se dojetím nad jeho zpěvem zastavovaly v letu. Dav se tedy na něj vrhl a roztrhal jej.

Tolik na připomenutí. A teď se podíváme na mého Orfea. Kostým jsem uháčkovala jednoduchý, vlastně ho může obléct kterýkoliv antický hrdina. Aby tedy byl obrázek věrnější, společně se synem jsme vyrobili lyru, nástroj na který podle legend Orfeus tak krásně hrál. Návod na lyru najdete na jeho blogu.

Do projektu se tento měsíc zapojili:

• Tinka nás pozvala na koncert skupiny Boney M

Renesanční šaty

Inspiraci pro první háčkované oblečky jsem čerpala z témat měsíce u Katy a Mony. Tématem pro měsíc červenec byla Renesance. Nejsem žádný znalec v oboru historické módy, ale trošku jsem se porozhlédla po internetu. Usoudila jsem, že tohle bych zvládnout mohla a pustila se do výroby. Jako inspirace mi sloužil obrázek královny Alžběty I. a další dobové malby nejrůznějších dam.

Typ šatů, které jsem si vybrala se sestává ze spodní sukně a samotných šatů s vlečkou. Já však vše udělala dohromady, protože jsem byla líná a taky se mi zdálo, že dvě vrstvy by mohly být na panence příliš hamatné. Napřed jsem uháčkovala hnědé šaty, vepředu rozevřené. Do rozparku jsem vháčkovala zeleně melírovaný klín, který v tomto případě zastupuje spodní sukni. Melírovaná příze by měla imitovat výšivku. Do rukávů šatů jsem pak vháčkovala rukávy košile ze stejné příze jako "spodní sukni". Co to mají ty dámy na obrázcích na hlavě absolutně netuším. Mně to připomíná jakousi širokou čelenku.

Háčkovala jsem z perlovky. Hotové šaty jsem namočila (chyba!), abych je mohla patřičně vytvarovat. Při tom jsem zjistila, že perlovka nemusí být stálobarevná a občas pouští. Ta hnědá pouštěla a jak! Zachraňovala jsem, co se dalo a opatrně světlou část propírala pod tekoucí vodou. Stejně na ní pár flíčků zůstalo. Jak se říká: Chybami se člověk učí. Jsem poučena, příště nebudu líná a udělám spodní sukni celou a zvlášť.

Správné renesanční šaty by měly mít vespod krinolínu. I tyto jsou vespod vyztužené, ovšem nikoliv železem. Protože sukně nechtěla držež tvar a škrobení kvůli nestálosti barev nepřichází v úvahu, musela jsem něco vymyslet. A tak jsem uřízla PETláhev, odřízla hrdlo a vstrčila dovnitř panenku. Krinolína je na světě a šatičky už krásně drží.

Jako modelku jsem zvolila Gizelu. Je to moje nejnovější panenka, která nemá nic na sebe a hlavně na jinou panenku mi šaty nepasují. Sice velikost by měla sedět všem, ale jedna má moc rozevřené prsty na rukou a neprostrčí tedy ruce rukávy, jiné nedají ruce od těla, a tak mají příliš mnoho materiálu v podpaží.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/227-renesancni-saty.html