Z pohádky do pohádky - Pipi Dlouhá Punčocha

Žila byla jednou jedna malá holčička. Jmenovala se Pipi. Byla veselá, milá, měla dobré srdce, velkou fantazii a obrovskou sílu. Přesto však nepatřila k dětem, o kterých by dospělí říkali, že "jsou hodné". Nikoho sice nezlobila, ale nechodila do školy, celý den jen dováděla venku, jedla a spala kdy se jí zachtělo... Bydlela totiž úplně sama na okraji městečka ve vile s velkou zahradou.

No, tak úplně sama tam nebydlela. Společnost jí dělal flekatý koník Alfréd a malá opička Pan Nilson.

Ptáte se, kde měla rodiče? Její maminka odešla do nebe a stala se andělem ještě když byla Pipi úplně maličká. Tatínek byl námořní kapitán a Pipi s ním cestovala po svědě. Jednou v bouři ho spláchla velká vlna do moře. Pipi však nevěřila, že by se utopil, a tak se prozatím vrátila domů, že si tam na něj počká. Aby nestrádala, vzala si s sebou tatínkovu truhlu plnou peněz.

Snad všechny děti z městečka ji měly rády, ale nejvíce se přátelila s Tomíkem a Aničkou ze sousedství. Společně zažívali nejrůznější dobrodružství. Jezdili na koníkovi, podnikali výlety, chodili do městečka, nebo si jen tak hráli. Často také svačili v koruně mohutného stromu.

S Pipi nic nebylo obyčejné. Dokázala totiž i z té nejnudnější činnosti, nebo dokonce práce udělat zábavu.

Fountain Mermaid 1994

Moje první mořská panna. Nedá se říct, že bych se mořským pannám vyhýbala, jen jsem dosud neměla štěstí na starší mořskou pannu. Moje panenky musí mít nohy a současné mořské panny mají plastový ocas. Ovšem mezi těmi staršími z 90. let je pár kousků, které by se mi ve sbírce líbily. Jsem ráda, že jsem jako první narazila právě na jednu z těch, které jsem si přála - s růžovými vlásky. Měla by mít i pár stříbrných pramínků, ale ty zřejmě nevydržely zacházení předchozí dětské majitelky. Trošku mi vadí to její toporné tělíčko, které neumožňuje příliš pózovat, ale jinak je krásná.

Pojmenovala jsem ji Lorelei, tak prý říkají mořským pannám v Německu. Je to sice na zlomení jazyka, ale nemůžu si pomoct, líbí se mi to.

Jako obvykle, šatičky neměla, ale než došlo na její představení, stihla jsem uháčkovat napodobeninu - když, jak jsem před chvílí zjistila, není tak úplně podobná originálu Ale snad se vám líbí. Snažila jsem se zvolit vzor, který bude trošku připomínat šupiny

Má vlast 1 - Václav Čtvrtek

Letošní projekt začnu asi trošku nečekaně. Představím tvorbu spisovatele pro děti, Václava Čtvrtka. No, "představím" je asi hodně nadnesené, protože kdo by neznal Loupežníka Rumcajse a jeho rodinu, Makovou panenku a motýla Emanuela, vílu Amálku, Křemílka a Vochomůrku, vodníka Česílka, hajného Robátka a další hrdiny jeho pohádek. Naše generace s nimi vyrůstala. A nejen my. Čtvrtkovy pohádky jsou nadčasové, takže se líbí i dalším generacím dětí.

Rumcajse a Manku mám už delší dobu. Tvořila jsem je před lety do projektu Katky a Simony na téma "Loupežník".

Loupežník Rumcajs a Manka

Helenku jsem si zamilovala už na fotce v inzerátu. Má úžasné vlásky, které mě inspirovaly právě k tvorbě jednoduchých šatiček pro vílu Amálku.

Víla Amálka

Maková panenka a motýl Emanuel vznikly teprve nedávno, ačkoliv je mám v plánu už delší dobu. Inspirací byl nejen tento můj projekt, ale především snaha zlikvidovat nějaké zbytky přízí, které se zrovna na tento kostým hodily. Škoda, že zatím stále ještě nemám černovlasou Shellynku.

Motýl Emanuel a Maková panenka

Halloween

Někteří už možná víte, že jsme se s Adámkem nedávno pustili do výroby dekorací pro panenky. Protože se blíží Halloween, tak jsme vyráběli na toto téma. A dnes jsme nainstalovali malou výstavku. Jenom mě mrzí, že se mi nepodařilo sehnat nějaké vhodné pozadí, polička tedy musela zůstat bílá.

Zatím toho máme málo, takže aranžmá jsem doplnila papírovnou dýní, kterou jsme s Adámkem vyráběli už před pár lety, když se neurodily dýně. Pavouk visící shora je obyčejná pouťová hračka. Kolem jsou rozmístěny drobné hračky, většinou z kindervajíček. Měsíček tvoří reflexní přívěšek a přilepený je oboustrannou lepicí páskou - těch pár dní snad vydrží.

Jako čarodějnici jsem vybrala Jarmilku, která má zajímavé tmavé líčení. Šatičky vybíral Adámek, pochází od nějaké neznačkové panenky. Ohniště a kotlík vyráběl Adámek (samozřejmě s mou drobnou dopomocí) nedávno a návody najdete na jeho blogu. Ta podivná hmota v kotlíku je obyčejná gumička do vlasů, na kterou jsem náhodou včera narazila v obchodě. A abych nezapomněla: To, co drží panenka v ruce je opravdická kost - důkladně vyvařená!

Teprve dnes jsem dokončila černé šatičky a klobouk. Na obrázku to není moc vidět, ale jsou stejné, jaké dělávám všem malým panenkám. Háčkované stromečky v pozadí jste už několikrát viděli, používám je často k dotvoření nějaké scény. Dýně, opět háčkovaná, nikoliv však mnou - je to dárek od kamarádky. Ježurka z kindrvajíčka a muchomůrka pochází ze hry Smolíček pacholíček.

Nevěsta

Už jsem tu párkrát zmínila, že šití není zrovna moje parketa. Přesto jsem před mnoha lety ušila jedny šaty pro Bárbínku a ráda bych vám je ukázala.

Jedná se o svatební (nebo chcete-li i princeznovské) šatičky a původně byly určeny pro Jituščinu neznačkovou panenku. Naštěstí je obléknou i některé typy originál Mattelek.

Jako materiál jsem zvolila obyčejnou krajkovou bordurku, kterou jsem nastříhala na různě dlouhé proužky a zřasené je potom přišívala k sobě. Doplnila jsem ji bílými taftovými stuhami v pase a jako ramínka. Také spodnička je z nějakého zbytku široké taftové stuhy. Stuhy mají tu výhodu, že se nemusí moc začišťovat. Výsledkem jsem byla příjemně překapená. Šatičky jsou skutečně nádherné. Mně připomínají prvorepublikové večerní šaty, podobné můžeme vidět v některých filmech pro pamětníky. Ostatně posuďte sami! Předvede vám je Patricie. Jako doplňky jsem použila závoj od Iris, kytice je vlastně guma ze souboru Figgu.

Sněhurka

Šarlota patří mezi první panenky, které jsem si koupila. Už na první pohled mi připomínala Sněhurku, kterou František Hrubín popisoval asi takto: "Bílá jako sníh, vlasy černé jako havraní křídla a rty rudé jako krev." A přesně tak vypadá Šarlota. Časem jsem si potvrdila, že má skutečně představovat Sněhurku, ale bohužel jediná fotografie, kterou jsem na netu našla ji neukazuje celou vč. šatů, které jí návrháři od Mattela dali. Podle vyfoceného živůtku by měly být světlunké modro-bílé. Ale když není celá fotka, tak jsem vyrobila alespoň ty známé žluto-modré.

Vytvořila jsem je už loni v létě. S focením jsem čekala na zimu. Chtěla jsem ji mít zvěčnělou na sněhu. Jenže jak si asi vzpomínáte, letos moc sněhu nebylo, u nás jen nepatrný poprašek. Na další zimu se mi už čekat nechce a tak jsem ji šla vyfotit teď.

 

 

O loupežníku Rumcajsovi

Tématem měsíce srpna bylo vyhlášeno Loupežník. Původně jsem chtěla toto téma úplně vynechat, protože fantazií příliš neoplývám. Raději se nechávám inspirovat něčím konrétním. Kupodivu se inspirace dostavila, vzpomněla jsem si na své dětství a oblíbený loupežnický večerníček. A tak vznikly kostýmy loupežníka Rumcajse a jeho družky Manky, které vám předvede černovláska Erika a blonďatá Anička. Celé aranžmá jsem doplnila háčkovanými stromečky z mého Vánočního betlému a dřevěnými muchomůrkami ze hry Smolíček pacholíček.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/228-o-loupezniku-rumcajsovi.html

Víla Amálka

Víly jdou tak trochu mimo mě. Co vlastně o vílách vím. Je toho žalostně málo. V kolika klasických českých pohádkách vystupují víly? Pohádky jsou plné čarodějnic, černokněžníků, vodníků a rusalek, draků, čertů, zakletých princezen a princů... Víly v nich však nejsou. Víly se objevují až v těch moderních, ať už knižních nebo televizních.

Velkou zásluhu na rozšíření víl v českých luzích a hájích má potom Václav Čtvrtek, autor mnoha kouzelnných pohádek pro děti. Jeho pohádky jsou snad jediné, v nichž můžeme číst o vílách. Dokonce jednu celou knížku věnoval roztomilé víle jménem Amálka.

Na webu sběratelek panenek minulý rok proběhla diskuze o tématech pro tvorbu oblečků na letošní rok. Navrhla jsem téma "Pohádky Václava Čtvrtka". Toto téma se líbilo a bylo tedy vybráno pro měsíc prosinec 2012. Pochopitelně nemůžu se nezúčastnit, když už jsem takové téma navrhla. Od začátku jsem věděla, že vytvořím právě vílu Amálku. Důvod je prostý, pro jinou pohádku nemám vhodnou panenku.

 

Zdroj: http://kerria.pise.cz/233-vila-amalka.html