V povolání - Námořnice

Diana si oblékla námořnické šaty a vyrazila na pláž, kde doufala, že najde vhodné exteriéry ke svému outfitu. Bylo už po sezóně, takže aspoň se do záběru necpaly davy lidí, ale na druhou stranu ani lodě. Naštěstí jsme jednu opuštěnou našli...

Twiggy - OOAK

Můj další pokus o předělávku. Tentokrát jsem si vybrala Twiggy, jednu z nejvýznamnějších modelek 60. let 20. století. Mnoho jejích barevných fotek na internetu není, takže jsem musela trošku improvizovat. Hlavním oděvním materiálem, který propagovala byl úplet - v tomto duchu jsem tedy vyrobila i šaty, víceméně inspirované tehdejší módou.

skutečná Twiggy

Paneka je tzv. hybrid - hlavička je od Hadley z dvanácti tančících princezen. Ne, nebojte se, nezničila jsem si svou, měla jsem ještě jednu. Pokusila jsem se jí narovnat trošku vlasy a zastřihla je na krátko. Co se mi nedaří je víc "ulíznout" k hlavě. Možná by to chtělo pár pramínků odstranit, aby byly řidší. Pak by snad mohly méně odstávat. Hlavičku jsem nasadila na vyšší tělíčko v podobném odstínu. Nejsem si tak úplně jistá, protože hlavičky mají vždycky jiný odstín než tělíčka - za to může různý materiál použitý na jejich výrobu. Poslední moje úprava spočívala v propíchnutí uší - pro 60. léta byly typické velké kulaté náušnice. Původně byly krásně lesklé a stříbrné, ale znáte bižuterii, časem poněkud zčernaly.

Vlajkosláva - Evropská unie

Vlajka Evropské unie je velmi jednoduchá a přitom pěkná. Modrá barva patří k všeobecně oblíbeným, je barvou naděje. S jejím tmavým odstínem je v kontrastu 12 žlutých hvězd umístěných do kruhu. Jejich počet nic konkrétního nesymbolizuje, prý je to jen politicky korektní číslo. Nějak si nedovedu představit, že by nějaké číslo bylo politicky nekorektní. Oficiální vlajkou byla od roku 1986 do roku 1992. V roce 1992 vstoupila v platnost Lisabonská dohoda, která nahrazovala Maastrichtskou smlouvu. V této dohodě se, bohužel, na vlajku "zapomnělo", takže dnes oficiálně Evropská unie žádnou vlajku nemá.

Evropská unie sice vznikla až 1.listopadu 1993, ale už dříve tu byl svazek sdružující evropské země za účelem společného hospodaření. V průběhu let se rozšiřoval o nově přibírané státy a také měnil názvy. Prvním hospodářským spojenectvím a tedy prvním předchůdcem dnešní EU bylo Evropské společenství uhlí a oceli, které vzniklo podpisem smlouvy mezi šesti evropskými zeměmi dne 18.4.1952.

V tomto případě jsem dala přednost pletení. Už dříve jsem si vyzkoušela, že při použití slabší příze a jehlic mohou i pletením vzniknout velmi pěkné oblečky. Návod na tyto šatičky najdete na mém druhém blogu. Hvězdičky jsem vzala ze starého, nepoužívaného vánočního řetězu. Původně jsem si představovala trošku jiné, ale v obchodech jsem nic podle svých představ nenašla. Škoda jen, že nešly navlékat jako korálky, abych je mohla přišít - musela jsem je na šatičky nalepit.

A na závěr hit několika posledních let - Brexit.

Fialovo-bílé šaty

Nestíhám fotit a tak jsem dnes sáhla do starších fotek, které jsem tu ještě nepublikovala. Takže místo představení nové panenky vás odbudu jen šatičkami. 

Před nějakou dobou jsem upletla pár šatiček pro panenky, které mám navíc a chci je prodat. Ale než šly šatičky (i s panenkami) do světa, půjčila jsem je svým modelkám a udělala si pár fotek na památku. Dnes vám tedy Zorka předvede fialovo-bílé šaty.

Růžovobílé šaty

Minulý rok se ke mě dostalo i několik panenek od jiných výrobců. Jelikož o ně nemám zájem, zkouším je občas nabídnout dál. Začala jsem tím, že jsem pro ně narychlo upletla pár šatiček a vzala je na naše tradiční podzimní setkání Ženského klubu spojené s prodejní výstavkou našich výtvorů. Já tedy vystavovala a prodávala oblečky vč. panenek. Všechny šatičky se mi povedly, alespoň mě se líbily a u některých mi bylo i líto, že se prodaly. Naštěstí jsem si na památku udělala pár obrázků se svými panenkami.

Růžovobílé šatičky zdobené třpytivými kamínky vám představuje Rachel. Jakýsi univerzální návod na pletené šatičky jsem už kdysi dávno sepsala na svůj druhý blog. Tento postup si podle potřeby upravuji. V případě těchto šatiček jsem vynechala několik horních řad, začala až osmou řadou z návodu a pletla hladkým žerzejem (stále hladce). V pase jsem změnila přízi, několik oček rozpletla na dvě a pokračovala copánkovým vzorem na 4 očkách střídaným rubovým žerzejem, který jsem postupně s přibývajícími řadami rozšiřovala, až bylo možné i na těchto očkách plést copánkovým vzorem. Dokončení bylo snadné, vpředu jsem našila proužek kamínkové stužky, kterou jsem pod prsy rozdělila na dvě části pro ramínka. Zapínání tu žádné není, šatičky jsou pružné a dají se snadno oblékat. 

Western Tara Lynn - 1994

Tara mě zaujala především kombinací tváře a barvy vlasů. Černovlasou Stefi jsem prostě mít musela. Není to zas tak velká vzácnost, občas se tato kombinace objevuje, ale v mé sbírce zatím chyběla. I v jejím případě mě vymýšlení toho, jak vyrobit obleček chvíli potrápilo. Přiznám se, že černou blůzku jsem dělala několikrát, než jsem byla s výsledkem spokojená. Nakonec není háčkovaná, ale pletená, kdy jsem do úpletu vkládala nit s navlečenými korálky. Ale stejně jsem nejvíc pyšná na botky s ostruhami. Sice byly úplně jednoduché, ale dle mého se fakt povedly. Vzala jsem jen červené kozačky od nějaké fake-barbie, v galanterii jsem koupila dva ploché kovové korálky a zlatý prýmek a vše jsem pomocí tavné pistole spojila.

Candy Glam Teresa 2008

Candy mě zaujala na první pohled. Tak nějak se mi líbil její žlutozelený copánek. A když jsem si ještě našla další informace, zejména, že má tvářičku "barbie 2005" tak jsem po ní skutečně zatoužila. S touto tváří mám zatím jen jednu panenku, blondýnku. Proč k ní tedy nepořídit i brunetku, zvlášť, když je tak hezká. Přišla tradičně nahá. V originále by měla mít bílé (možná smetanové) kalhoty. Takové bohužel nemám a kalhoty háčkuju poměrně nerada. Dala jsem jí tedy o něco tmavší - béžové, které mi tu leží nevyužité, ani si nevzpomínám, kde jsem k nim přišla. Ale proužkované tričko dostat musela! Tedy přesněji jeho pletenou napodobeninu, protože jsem si ji v jiném ani nedokázala představit.

Kalendář 1 - leden

Leden sice začal už minulý týden, ale jsem s články trošku ve skluzu, takže první příspěvek do letošního projektu publikuji až nyní. Připomeňme si tedy společně některé zajímavé lednové dny...

1.1. Začíná nový rok a já vám posílám kominíčka pro štěstí ...

4.1. mají svátek všechny Diany. Asi nejznámější nositelkou tohoto jména byla princezna Diana. Já však zvolila jinou Dianu - antickou bohyni lovu.

28.1.2002 zemřela spisovatelka Astrid Lindgrenová. Kdo by neznal rozpustilou, copatou Pipi Punčochatou.

Lednové počasí bývá studené, ne nadarmo je jeho název odvozen od ledu. Než vyrazíme ven, je třeba se teple obléknout. A můžeme si užívat sněhové nadílky.

Žlutohnědé šaty

Na tyto šaty jsem použila vzor se snímanými oky, který umožňuje zajímavě pracovat s barvami. Ačkoliv se při pletení střídají dvě barvy v pravidelných pruzích, ve výsledku přechází v určitých místech jedna barva přes druhou. Vzor samotný je dost efektní, nebylo potřeba šaty příliš dozdobovat. K ozdobení jsem použila jen dva "zlaté" knoflíky - jeden imituje přezku pásku a druhý místo brože.

Šatičky předvádí Ina.

Má vlast 5 - Můj domov

Co by to bylo za projekt, kdyby tu chyběl můj vlastní domov. A tak vás dnes zahltím obrázky z vesnice, která sice není mým rodištěm, ale ve které už 17 let žiji a kterou jsem si zamilovala.

Je to malá vesnička v srdci Hané. Není ničím významná, nic zvláštního se tu neudálo, nikdo slavný se tu nenarodil a i památky, které tu máme nejsou nijak známé. Ale je tu krásně a já bych si přála, abyste to měli možnost také vidět, alespoň prostřednictvím fotografií. Role průvodkyně se ujala Karolínka.

Začneme u nás doma. Tedy nebudu vám fotit svoji domácnost, ale chci vám ukázat, jaký mám výhled z okna. Bydlíme přímo na návsi a máme jeden z nejkrásnějších výhledů v obci: Na novorenesanční zámek Paulánů. Ještě před pár lety byl z našeho okna vidět i kostel, ale mezitím tu vyrostl strom.

Další fotografie jsem pořídila přímo na návsi. Tady např. v pozadí vidíte náš dům.

Zámek a kostel. Zámek dlouhá léta chátral, sloužil jako kanceláře a sklady pro různé místní podniky - naposledy pro sladovnu. Po revoluci přešlo jeho vlastnictví částečně na obec a částečně na sladovnu, která svoji polovinu prodala soukromému majiteli. V obecní části jsou byty, knihovna a ordinace praktického lékaře.

Kostelu se u nás odjakživa říká kaplička. To je totiž tak: Původně to byla klášterní kaple. Po zrušení řádu Paulánů osvíceným císařem Josefem II. byla odsvěcena a měla být zbořena. Ale místní lidé požádali o její zachování a "vykoupili" ji. Zároveň založili farnost a bylo nutné kapli znovu vysvětit - ale tentokrát byla vysvěcena jako kostel. Víte jaký je rozdíl mezi kaplí a kostelem? Já to donedávna také nevěděla. V kostele jsou pravidelné bohslužby pro veřejnost, zatímco kaple slouží jen úzkému okruhu věřících (řádu, zámeckým pánům apod.) nebo jsou v ní bohoslužby jen příležitostně (např. poutní).

Kousek odsud je "obecní statek". Kdysi se počítalo, že se tu vybuduje "Muzeum Hanácké vesnice." ale od té doby se změnilo osazení zastupitelstva a  netuším, jaké plány má to nové.

Kamenný kříž zvaný "Baba" u hřbitova je naší nejstarší památkou. O důvodu jeho umístění existují dvě verze. Legenda předávaná ústně z pokolení na pokolení vypráví, že kříž tu byl postaven na počest Cyrila a Metoděje, kteří tudy údajně procházeli. Pro tuto verzi mluví jeho název - kříže zvané Baby byly skutečně stavěny na místech, kde se věrozvěsti zastavili. Podle novější a dnes všeobecně přijímané verze jde o smírčí kříž připomínající bitku mezi dvěma opilými šlechtici v níž jeden z nich přišel o život.

Křížek u Hané. Křížků máme na území naší obce několik. Já mám však nejraději tento. Jednak se svým provedením liší od všech ostatních, které všechny pocházejí z jedné dílny. A hlavně proto, že připomíná doslova "zázračnou" záchranu dětí hrajících si na březích Hané, když se místem přehnala blesková povodeň  roce 1866.

Tak jak se vám u nás líbilo?