Rok 2021

Než se ohlédneme za uplynulým rokem, musím se věnovat tomu předchozímu, protože jsem se na to loni vykašlala. Vlastně jsem se celkově vykašlala nejen na tento blog ale i na většinu mých ostatních. Měla jsem nějaké problémy, musela se na čas vzdát některých koníčků a jednou z těchto obětí bylo blogování. To jen na vysvětlenou. A teď už pojďme k panenkám.

Jako obvykle začnu tím, kolik panenek jsem měla na začátku roku - bylo jich 224. K nim během roku 2021 přibylo 16 panenek, takže to máme pěkně zaokrouhlené na 240. Které to byly? To vidíte na fotografii. Zatím jsem vám je všechny nepředstavila, tak doufám, že to brzy napravím.

Podařilo se mi zkompletovat sérii múz z pohádky Barbie a Diamantový zámek. Jsou unikátní - každá má svoji vlastní tvář, která nebyla u žádné další panenky použita, alespoň dosud. Je možné, že se k nim Mattel někdy v budoucnu vrátí, ale zatím tomu nic nenasvědčuje.

Jediní dva kluci, které jsem ten rok získala byli Fred s tváří Rocker 1986 a  princ Stefan s tváří Derek 2005. Obě zmíněné klučičí tváře mají pouze po dvou exemplářích a nyní je mám všechny ve sbírce zastoupeny.  

Co se týká holčičích tváří, tak tentokrát mi žádná nová nepřibyla. Všechny už jsem alespoň v jednom exempláři měla. Výrazně jsem však rozšířila sérii panenek inspirujících žen. K těm dvěma, které jsem už měla, přibyly další tři. A rozhodně to není konečný počet, protože těch, které se mi líbí je opravdu hodně (až na pár výjimek, skoro všechny).

Letos jsem se opět pustila do předělávky a vytvořila modelku Twigy. To už je třetí moje OOAK panenka. Další jsou Princezna Diana a Mata Hari.  

V povolání - Námořnice

Diana si oblékla námořnické šaty a vyrazila na pláž, kde doufala, že najde vhodné exteriéry ke svému outfitu. Bylo už po sezóně, takže aspoň se do záběru necpaly davy lidí, ale na druhou stranu ani lodě. Naštěstí jsme jednu opuštěnou našli...

Beyond Pink Christie 1999

Dnes bych vám chtěla představit další panenku s tváří Asha. Líbí se mi na ní ty stříbrné pramínky ve vlasech. Kromě toho má dokreslené vlásky na čele. Bohužel oblečení nemá původní, ale vybrala jsem jí alespoň barevně podobné - měla by mít tmavé kalhoty a zelený topík. Panenka je hraná, což znamená, že má volnější klouby v kolenou a tak se jí při focení neustále podlamovala kolena. Ale i tak jí to v podzimním listí slušelo. 

Z pohádky do pohádky - Stvoření světa

Na počátku nebylo nic jen Duch Boží se vznášel kdesi v pustém a temném prostoru. Trošku se sám se sebou nudil, vždyť ani neměl o čem filozofovat. Pořád si jen říkal: "To je nuda! Pane Bože, to je příšerná nuda! Já se z toho snad zblázním. Vždyť ani nevím, kde je nahoře a kde dole. A jestli se vůbec pohybuju, nebo jen tak trčím na místě. Jenže jak to zjistit, když je všude taková tma?" A tak pořád dokola, až ho napadlo: "Sakra, proč já si vlastně nerozsvítím?" a zařval do tmy: "Budiž světlo!!!"

No, a bylo světlo. Jenže nic tam bylo dál, jen ho bylo vidět. Ale Bůh se spokojeně rozhlížel kolem sebe. "Pane Bože, tady je místa, sem by se vešlo věcí. Trošku si to tu vyzdobím..." napadlo ho a stvořil nebe a zemi. Nebe zaplnil hvězdami a zemi rostlinami a zvířaty. Nadšeně si užíval svou novou hračku. Už se nenudil, Země mu stále poskytovala úžasné divadlo. Někdy na Zemi i sestoupil a prohlížel si vše zblízka.

Jenže po pár milionech letech ho to poněkud omrzelo. Všechno bylo pořád stejné, děly se pořád ty samé věci, vlastně už všechno viděl milionkrát. "Už mě to nebaví." pomyslel si. "Stvořím si něco jiného. Ale co s tímto světem. Nejlepší by bylo ho spláchnout do hajzlu... No jo, jenže záchod jsem ještě nestvořil. A kdo by se s ním dělal, ještě s tak velkým a na jedno použití... A hlavně, co pak s ním? Radši to spláchnu někam do bažiny, alespoň to bude ekologické. Něco se přemění na uhlí a z toho ostatního bude príma hnojivo." tak si chvíli filozofoval. Pak nechal pořádně zapršet, celý svět se rozbahnil a pohltil všechno, co na něm bylo.

Když přestalo pršet a svět se trošku usušil, pustil se znovu do díla. Už měl nějaké zkušenosti, tak si s tím víc vyhrál. Nový svět byl pestrý, barevný... A každý kousek byl jiný a přitom vše do sebe krásně zapadalo a bylo v naprosté symbióze. Byl na své dílo hrdý. A jako správný chlap si ješitně pomyslel, že by to ještě chtělo nějakou "třešničku" - něco jako pomník jeho genialitě. Jenže co? Musí to být něco výjimečného. Kudy chodil, tudy přemýšlel, ale nápad stále nepřicházel. Až jednou unaven spočinul na břehu, ponořil uťapkané nohy do vlahé vody a tu uviděl svůj obraz na hladině. "To je ono!" zaradoval se. "Stvořím svůj vlastní obraz. Ale ne jako všechno ostatní. To jsem tvořil jen tak hala-bala, z hlavy, žádnou práci jsem si s tím nedal. Svůj obraz stvořím vlastníma rukama!" A nedočkavě se pustil do díla. Popadl, co bylo nejblíže. Jenže písek se mu v rukou drolil. Tak zkusil vzít o kus dál trošku hlíny a z té už to šlo lépe. Pracoval do úmoru, dokud svůj portrét nedokončil.

Zálibně si své dílo prohlížel, ale pak si povzdechl: "To jsem nějak nedomyslel! Přál bych si, aby můj pomník mohl obdivovat každý živý tvor, ale některé jsem stvořil tak, že nemohou opustit svůj biotop. "Přece kvůli tomu nebudu předělávat celý svět." zabrblal. "To by bylo, abych na něco nepřišel... Už to mám! Vdechnu mu život a nechám ho, aby se coural všude možně sám." A tak učinil. Boží "pomník" dostal jméno Adam (což znamená Člověk). Bůh mu řekl, že mu dává k dispozici celou Zemi a Adam se po ní začal courat sem a tam, přesně jak si Bůh přál.

Článek je přiřazen k tématu měsíce Klubu blogerů

Fashionistas 161 - 2021

Fashionistasek není nikdy dost! Nadia mě zaujala zvláštní kombinací snědé pleti a světle oranžových vlasů. Prodává se v růžovém pouzdře, přes nějž není moc dobře vidět jak panenka ve skutečnosti vypadá ani jaký má odstín vlasů. Naštěstí je možné si ji prohlédnout i na internetu, takže jsem si byla jistá, že ji chci. Tvářička Grace (někdo ji nazývá též playline Mbili) je sama o sobě krásná. Velmi se mi líbí její kostkované šaty, je to taková klasika, která se čas od času znovu vrací do módy. Zcela netradičně se zapínají vepředu, ale jsou velmi dobře ušité, takže nikde nic neodstává, vlastně to zapínání ani není na první pohled patrné.