úterý 16. února 2021

Fashionistas 138 - 2019


Poslední roky se Mattel u kluků vrátil k hlavičkám s vylisovanými vlasy. Proto je překvapující, že se mezi nimi najednou objevil i jeden s vlasy. Navíc s dlouhými - takových moc není ani nikdy nebylo a jsou tedy opravdu velmi vzácní. Už proto mi ve sbírce nesměl chybět. Na rozdíl od mého druhého dlouhovlasého kluka, Lucas je navlasený po celé hlavě. Plážové oblečení příliš nekoresponduje se současným počasím, ale co už. Fotky venku jsou vždycky lepší než uvnitř. Je to prostě otužilec.





úterý 9. února 2021

Karkulka v pohádkovém lese

V jedné malé vesničce žila s maminkou holčička, která měla moc ráda červenou barvu. Nosila červenou sukýnku a červený kabátek s kapucí, kterému se říkalo karkulka. Brzy si už ani nikdo nevzpomněl, jak se skutečně jmenovala, protože všichni jí říkali Červená Karkulka.

Jednou si maminka zavolala Karkulku:
"Karkulko, babička je nemocná, tak buď tak hodná a zanes jí něco na přilepšenou. Tady máš košíček a jdi. Nikde se cestou nezdržuj a s nikým cizím nemluv."


Karkulka vzala košíček a šla. Za vsí se na chvíli posadila na mez. Sluníčko krásně hřálo, květiny kolem voněly, ptáci zpívali. Karkulka se spokojeně položila na záda a na chvíli zavřela oči. Pak vstala a šla dál.

U makového pole potkala Makovou panenku a motýla Emanuela.
"Ahoj Karkulko." pozdravili ji.
"Já vás nikdy neviděla, jak to, že znáte moje jméno?" podivila se Karkulka.
"To přece ví každý, že holčička celá v červeném se jmenuje Červená Karkulka." odpověděli.
"A kam jdeš, Karkulko?" ptali se.
"K babičce, nesu jí nějaké dobroty. A co tu děláte vy?"
"Nejčastěji tančíme. Nechceš si zatančit s námi?"
A Karkulka zapomněla na babičku, položila košíček do trávy a dala se s nimi do tance.


Když už začínali být trošku unavení, sedli si do trávy, aby si odpočinuli. Karkulka uviděla svůj košíček a vzpomněla si, že má jít k babičce. Honem se rozloučila a pospíchala k lesu. Na kraji lesa ji čekala vskutku neobvyklá podívaná. Mezi stromy byla natažená šňůra na prádlo. Ale místo prádla na ní viseli pejsek a kočička.
"Ahoj pejsku a kočičko, copak to tu provádíte?"
"Ahoj Karkulko, to víš, už jsme měli v domečku pěkný nepořádek, a tak jsme si museli trošku poklidit. Jenže jsme se při tom umazali, tak jsme se vyprali jako prádlo a teď se sušíme."
"Aha, přikývla Karkulka. Dneska pěkně svítí a hřeje, to brzo uschnete." a zašla do lesa


Na pasece uviděla své kamarády ze vsi: Jeníčka a Mařenku. Sbírali jahody. Bylo jich všude plno a tak krásně voněly.
"Ahoj" pozdravili se navzájem.
"Můžu si také natrhat pár jahod?" zeptala se Karkulka.
Děti se zasmály. "Copak jsou naše? Jsou přece všech."
A tak Karkulka zase odložila košíček a pustila se do jahod. Napřed trhala jen tak do pusy. Pak ji napadlo, jaká je to škoda, že si nevzala džbánek, aby mohla natrhat i pro babičku. Ale děti si poradili. Stočili veliký list lopuchu do kornoutu a bylo to. Karkulka přidala kornout s jahodami do košíku a rozloučila se.


Kousek dál, na slunném paloučku tančila víla.
"Ahoj Karkulko."
Karkulka už se ani nedivila, že ji víla zná.
"Ahoj, a jak se jmenuješ ty?" zeptala se.
"Já jsem Amálka." uklonila se víla.
"Máš krásný věneček. Naučila bys mě, jak se plete?" zeptala se Karkulka.
Amálka přikývla a obě se daly do trhání květin a potom do pletení věnečků. Povedly se jim. Karkulka ještě natrhala kytici květů pro babičku a honem pospíchala dál, aby dohonila zmeškaný čas.


Šla dál po pěšině. Najednou uviděla krásného pestrobarevného ptáčka. A jak krásně zpíval. Karkulka se zastavila a zaposlouchala. Jenže ptáček přestal zpívat a popolétl o kousek dál. Karkulka šla za ním jako omámená. Kdykoliv se přiblížila, znovu přestal zpívat a zase kousek popolétl. Ani si nevšimla, že sešla z cesty a dostala se do neznámého hlubokého lesa. Najednou se ocitla u chaloupky. Ale nebyla to obyčejná chaloupka, byla celá z perníku. Karkulka nakoukla okýnkem dovnitř a ulekla se. V chaloupce bydlela čarodějnice a právě míchala něco podivného v obrovském kotli. 
"Raději odtud půjdu rychle pryč." pomyslela si Karklulka.
"Stejně ale neodolala a uloupla ze střechy dva perníčky, jeden pro sebe a druhý pro babičku, a přidala je k ostatním dobrotám v košíčku. To už ale vrzly vrátka a tak rychle pelášila pryč.


Jenže byla hluboko v lese. Chodila sem a tam, ale cestu najít nemohla. Zabloudila. Došla až ke skále s jeskyní. Když procházela kolem jeskyně, vyřítil se ven strašlivý drak. Karkulka se tak lekla, že úplně ztuhla a nemohla se ani pohnout. Drak se k ní blížil. Už už se zdálo, že ji slupne jako malinu, když se z ničeho nic objevil zarostlý chlapík. Vytasil svou bambitku, nabil ji žaludem a vystřelil. Drak dostal takovou pecku, že na chvíli ztratil vědomí.
"Já jsem loupežník Rumcajs. Co tu děláš?" spustil chlapík zhurta.
"No to jsem se dostala z louže pod okap." pomyslela si Karkulka.
Nahlas však řekla: "Jdu k babičce a zabloudila jsem." a hlas se jí trošku chvěl.
"Nemusíš se bát. Pojď, vyvedu tě z lesa." uklidňoval ji loupežník.


A skutečně, za chvíli byli na kraji lesa.
"Teď už jen stačí projít mezi tady těmi růžovými keři a budeš u babičky." řekl Rumcajs a rozloučil se.
Mezi keři vedla úzká cestička. Karkulka šla opatrně a pomalu, aby se nepopíchala o trny nebo si dokonce neroztrhala své šatečky. Ale stejně... Najednou ucítila drobné píchnutí na ruce.
"Tak a teď usnu na sto let." proběhlo jí ještě hlavou a všechno kolem se začalo rozplývat jako v mlze.


Karkulka se posadila na mezi. Chvilku se nechápavě rozhlížela kolem. Kousek od ní byl pichlavý bodlák. Před sebou viděla svou vesničku. Zkontrolovala košíček: nebyly v něm ani jahody, ani květiny a ni perníčky. Jen to, co jí do něj dala maminka.
"Usnula jsem. To se mi jen zdálo!" zajásala.
Popadla košíček a utíkala k babičce, aby neměla starost, kde se tak dlouho zdržela.

Příspěvek je přiřazen k projektu...






úterý 2. února 2021

Fashionistas 144


Asi není nutné moc zdůrazňovat, že u Arniky mě zaujaly vlasy zapletené do copánků. Nějak jsem si nemohla pomoct. Ujíždím na barevných vlasech a copáncích. Arnika je má navíc nádherně husté a dlouhé. Vůbec je kouzelná, buclatá tělíčka jsem si oblíbila, podle mě vypadají mnohem reálněji než ta dřívější. Ale respektuji, že každému se líbit nemusí. Budu muset spočítat, kolik vlastně těch Fashionistas celkem mám: Tipuju tak kolem 40 kousků. A protože i v letošním roce tato řada pokračuje, tak je pravděpodobné, že jich ještě pár přibude.