V povolání - Námořnice

Diana si oblékla námořnické šaty a vyrazila na pláž, kde doufala, že najde vhodné exteriéry ke svému outfitu. Bylo už po sezóně, takže aspoň se do záběru necpaly davy lidí, ale na druhou stranu ani lodě. Naštěstí jsme jednu opuštěnou našli...

Beyond Pink Christie 1999

Dnes bych vám chtěla představit další panenku s tváří Asha. Líbí se mi na ní ty stříbrné pramínky ve vlasech. Kromě toho má dokreslené vlásky na čele. Bohužel oblečení nemá původní, ale vybrala jsem jí alespoň barevně podobné - měla by mít tmavé kalhoty a zelený topík. Panenka je hraná, což znamená, že má volnější klouby v kolenou a tak se jí při focení neustále podlamovala kolena. Ale i tak jí to v podzimním listí slušelo. 

Z pohádky do pohádky - Stvoření světa

Na počátku nebylo nic jen Duch Boží se vznášel kdesi v pustém a temném prostoru. Trošku se sám se sebou nudil, vždyť ani neměl o čem filozofovat. Pořád si jen říkal: "To je nuda! Pane Bože, to je příšerná nuda! Já se z toho snad zblázním. Vždyť ani nevím, kde je nahoře a kde dole. A jestli se vůbec pohybuju, nebo jen tak trčím na místě. Jenže jak to zjistit, když je všude taková tma?" A tak pořád dokola, až ho napadlo: "Sakra, proč já si vlastně nerozsvítím?" a zařval do tmy: "Budiž světlo!!!"

No, a bylo světlo. Jenže nic tam bylo dál, jen ho bylo vidět. Ale Bůh se spokojeně rozhlížel kolem sebe. "Pane Bože, tady je místa, sem by se vešlo věcí. Trošku si to tu vyzdobím..." napadlo ho a stvořil nebe a zemi. Nebe zaplnil hvězdami a zemi rostlinami a zvířaty. Nadšeně si užíval svou novou hračku. Už se nenudil, Země mu stále poskytovala úžasné divadlo. Někdy na Zemi i sestoupil a prohlížel si vše zblízka.

Jenže po pár milionech letech ho to poněkud omrzelo. Všechno bylo pořád stejné, děly se pořád ty samé věci, vlastně už všechno viděl milionkrát. "Už mě to nebaví." pomyslel si. "Stvořím si něco jiného. Ale co s tímto světem. Nejlepší by bylo ho spláchnout do hajzlu... No jo, jenže záchod jsem ještě nestvořil. A kdo by se s ním dělal, ještě s tak velkým a na jedno použití... A hlavně, co pak s ním? Radši to spláchnu někam do bažiny, alespoň to bude ekologické. Něco se přemění na uhlí a z toho ostatního bude príma hnojivo." tak si chvíli filozofoval. Pak nechal pořádně zapršet, celý svět se rozbahnil a pohltil všechno, co na něm bylo.

Když přestalo pršet a svět se trošku usušil, pustil se znovu do díla. Už měl nějaké zkušenosti, tak si s tím víc vyhrál. Nový svět byl pestrý, barevný... A každý kousek byl jiný a přitom vše do sebe krásně zapadalo a bylo v naprosté symbióze. Byl na své dílo hrdý. A jako správný chlap si ješitně pomyslel, že by to ještě chtělo nějakou "třešničku" - něco jako pomník jeho genialitě. Jenže co? Musí to být něco výjimečného. Kudy chodil, tudy přemýšlel, ale nápad stále nepřicházel. Až jednou unaven spočinul na břehu, ponořil uťapkané nohy do vlahé vody a tu uviděl svůj obraz na hladině. "To je ono!" zaradoval se. "Stvořím svůj vlastní obraz. Ale ne jako všechno ostatní. To jsem tvořil jen tak hala-bala, z hlavy, žádnou práci jsem si s tím nedal. Svůj obraz stvořím vlastníma rukama!" A nedočkavě se pustil do díla. Popadl, co bylo nejblíže. Jenže písek se mu v rukou drolil. Tak zkusil vzít o kus dál trošku hlíny a z té už to šlo lépe. Pracoval do úmoru, dokud svůj portrét nedokončil.

Zálibně si své dílo prohlížel, ale pak si povzdechl: "To jsem nějak nedomyslel! Přál bych si, aby můj pomník mohl obdivovat každý živý tvor, ale některé jsem stvořil tak, že nemohou opustit svůj biotop. "Přece kvůli tomu nebudu předělávat celý svět." zabrblal. "To by bylo, abych na něco nepřišel... Už to mám! Vdechnu mu život a nechám ho, aby se coural všude možně sám." A tak učinil. Boží "pomník" dostal jméno Adam (což znamená Člověk). Bůh mu řekl, že mu dává k dispozici celou Zemi a Adam se po ní začal courat sem a tam, přesně jak si Bůh přál.

Článek je přiřazen k tématu měsíce Klubu blogerů

Fashionistas 161 - 2021

Fashionistasek není nikdy dost! Nadia mě zaujala zvláštní kombinací snědé pleti a světle oranžových vlasů. Prodává se v růžovém pouzdře, přes nějž není moc dobře vidět jak panenka ve skutečnosti vypadá ani jaký má odstín vlasů. Naštěstí je možné si ji prohlédnout i na internetu, takže jsem si byla jistá, že ji chci. Tvářička Grace (někdo ji nazývá též playline Mbili) je sama o sobě krásná. Velmi se mi líbí její kostkované šaty, je to taková klasika, která se čas od času znovu vrací do módy. Zcela netradičně se zapínají vepředu, ale jsou velmi dobře ušité, takže nikde nic neodstává, vlastně to zapínání ani není na první pohled patrné. 

Fashionistas 157 - 2021

Dnes vám chci představit další panenku s ďolíčky ve tvářích. Je to poměrně nová tvář (z roku 2018) a jedna z mála, kterou si prakticky nemůžete splést s jinou. Tvář konečně letos dostala i název, nebo alespoň jsme se jej dozvěděli - Violet. Když jsem zjistila, že zatím žádná moje panenka, toto jméno nemá, tak jsem se je rozhodla využít i k pojmenování právě této panenky. Však se k ní hodí: její vlásky mají lehce fialkový nádech.

Jelikož je můj manžel  permanentní budovatel a pořád něco předělává, tak momentálně nemám kde fotit - pustil se totiž do předělávání části zahrady a na zbytku má složený materiál, vykopanou zeminu apod. Musela jsem tedy vzít Violet do města. Ostatně už jsem tam brala i minule Jessie. Kdo trošku znáte Prostějov, můžete si zkusit tipnout, kde jsem fotky pořídila...

Sice panenek s touto tváří zatím není mnoho, ale já už jsem stihla ukořistit tři. Proč ne, když je každá tak jiná!