Fashionistasek není nikdy dost! Nadia mě zaujala zvláštní kombinací snědé pleti a světle oranžových vlasů. Prodává se v růžovém pouzdře, přes nějž není moc dobře vidět jak panenka ve skutečnosti vypadá ani jaký má odstín vlasů. Naštěstí je možné si ji prohlédnout i na internetu, takže jsem si byla jistá, že ji chci. Tvářička Grace (někdo ji nazývá též playline Mbili) je sama o sobě krásná. Velmi se mi líbí její kostkované šaty, je to taková klasika, která se čas od času znovu vrací do módy. Zcela netradičně se zapínají vepředu, ale jsou velmi dobře ušité, takže nikde nic neodstává, vlastně to zapínání ani není na první pohled patrné.
Dnes vám chci představit další panenku s ďolíčky ve tvářích. Je to poměrně nová tvář (z roku 2018) a jedna z mála, kterou si prakticky nemůžete splést s jinou. Tvář konečně letos dostala i název, nebo alespoň jsme se jej dozvěděli - Violet. Když jsem zjistila, že zatím žádná moje panenka, toto jméno nemá, tak jsem se je rozhodla využít i k pojmenování právě této panenky. Však se k ní hodí: její vlásky mají lehce fialkový nádech.
Jelikož je můj manžel permanentní budovatel a pořád něco předělává, tak momentálně nemám kde fotit - pustil se totiž do předělávání části zahrady a na zbytku má složený materiál, vykopanou zeminu apod. Musela jsem tedy vzít Violet do města. Ostatně už jsem tam brala i minule Jessie. Kdo trošku znáte Prostějov, můžete si zkusit tipnout, kde jsem fotky pořídila...
Sice panenek s touto tváří zatím není mnoho, ale já už jsem stihla ukořistit tři. Proč ne, když je každá tak jiná!
Byl jednou jeden chlapec, Honza se jmenoval, jak už to v pohádkách bývá. A ten Honza nade všechno miloval svou pec. Ne proto, že se na ní mohl od rána do večera válet. To nebylo nic pro něj. Samozřejmě bylo příjemné se večer natáhnout na vyhřátou pec a krásně se tam vyspat. Pec byla srdcem domova: dávala mu teplo a hlavně byla tím místem, kde se rodily všechny ty úžasné pochoutky, které maminka připravovala.
Od dětství se mamince pletl pod nohama i rukama a sledoval, jak vaří polévky, omáčky a všechna ta dobrá jídla. Byl doslova v sedmém nebi, když maminka dovolila, aby se na jejich přípravě podílel. Tu něco zamíchal, tam něco odvážil nebo odměřil, později mohl i krájet zeleninu a brzy dokonce zvládl něco jednoduššího i sám uvařit.
Když vyrostl, tak měl celkem jasno, čím chce být - kuchařem. Sbalil si do uzlíku trošku jídla, rozloučil se s mámu a vydal se do světa, aby se vyučil kuchařem. Putoval od města k městu, ze země do země a všude sbíral zkušenosti. Seznámil se s nejrůznějšími kořeními a rozličnými postupy přípravy jídel. Ochutnal věci, o kterých ani netušil, že existují a kombinace chutí, o nichž měl zpočátku pochybnosti.
Už nebyl učedník, dávno se z něj stal mistr. A i když se neměl vůbec špatně, stýskalo se mu po domově čím dál víc. Až se jednoho dne rozhodl, sbalil si svá fidlátka a vyrazil na cestu domů. Cestou se ve městě zastavil u kamaráda Franty v hospodě. Neměl zrovna moc plno a hospoda nevypadala na prosperující podnik. Ale Franta měl sestru, krásnou Aničku, která se Honzovi moc líbila. A tak "nezištně" nabídl Frantovi pomoc. Slovo dalo slovo, dohodli se a Honza začal v hospodě vařit. A protože nic neošidil, tak hostům chutnalo. A protože Franta nepředražoval, vraceli se znovu a znovu, přiváděli své přátele a známé... Hospoda "U dvou kamarádů" prosperovala a její sláva se šířila nejen Prahou, ale i mimo ni.
Už byli tak slavní, že se o nich doslechl i král Andrej.
"Jak je to možné? Jak to, že v této zemi prosperuje i někdo jiný než moje podniky?" vrtalo mu hlavou a usmyslel si, že se tomu podívá na zoubek.
Hned druhý den si vyšel na oběd do hospody U dvou kamarádů. Objednával si jeden chod za druhým a i když to byla prostá a obyčejná jídla, byla velmi dobrá a on si skutečně pochutnal. A ještě k tomu velmi levně. Tomu musí přijít na kloub... A dal si zavolat kuchaře.
"Poslyš, Honzo, mám pro tebe nabídku. Budeš vařit pro mě, v mé fabrice na hotovky. Královsky ti zaplatím."
Když to Honza uslyšel, opravdu se zděsil. Královské hotovky nemají zrovna moc dobrou pověst. Vlastně ani král Andrej a jeho pochybné podnikatelské aktivity. I když jsou zřejmě výnosné. Snažil se odmítnout, ale král nechtěl ani slyšet. Když nepomohly sliby, zkusil to výhružkami:
"Když nepřijmeš, tak vám sem pošlu finančáky, ČOIku, hygienu, potravinářskou inspekci, bezpečnost práce a další kontroly. A neboj se, že by nic nenašly. Když jim to dám příkazem, tak něco najdou! Ty s Frantou půjdete bručet do báně, hospodu nechám zabavit v exekuci a Anička když nebude chtít jít po žebrotě, tak bude akorát tak moct drhnout u mě ve fabrice připálený hrnce, nebo škrábat shnilý brambory."
Co měl chudák Honza dělat. Oni dva s Frantou by to nějak zvládli, ale co Anička? Jen kvůli ní nakonec podlehl takovému nátlaku. S těžkým srdcem se rozloučil s kamarádem, políbil Aničku a vydal se s králem do jeho podniků. Nakonec, třeba to nebude tak špatné, možná má šanci Královským hotovkám zvýšit úroveň. Co by ne, vždyť patří ke světovým špičkám v oboru. Že je to úkol nad lidské síly, poznal záhy.
Každý den večer dováželi suroviny, z nichž měl další den vařit. Všechny neprodané potraviny z královských obchodů, všechno, čemu prošla expirace... Když si to přebíral, pochopil, co král myslil tím, že "Anička by mohla škrábat shnilý brambory". Seděl nad tou hromadou kompostu a bylo mu do pláče. Místo pláče však otupil své smysly pořádným hltem pálenky a šel spát. Jak se říká: Ráno moudřejší večera.
Jenže ráno nebyl o nic chytřejší. Aby mu šlo přemýšlení lépe, znovu se napil pálenky. A pak znovu a znovu, až mu bylo všechno jedno a uvařil z toho, co měl k dispozici. I během vaření stále otupoval smysly... Večer se totálně našrot svalil na gauč.
Protože nebyl zvyklý tolik pít, druhý den mu bylo tak zle, že nedokázal ani vstát. Prospal celý den a vzbudil se až navečer s ukrutnou bolestí hlavy a výčitkami. Jednak z toho, že tolik chlastal, ale i z toho, jak mizerně den před tím vařil. To už nechce zažít! Tady už nebude ani minutu! A tiše se vytratil. Vrátí se domů, tam bude mít klid.
Zaskočil za Frantou a Aničkou, jestli nechtějí jít s ním. Chtěli, měli strach z králových výhrůžek. A tak sbalili, co unesli a vyrazili. Než král zjistil, že mu kuchař plách, byli už daleko za městem a brzy i za hranicemi království. Šťastně se dostali až domů. Honza se oženil s Aničkou. S Frantou si otevřeli novou hospodu, která se brzy stala vyhlášenou v celém širokém okolí.
Dnes vám chci představit další panenku z mé oblíbené kolekce Fashionistas. Jovana má tvářičku Curvy. Její výrazné tmavé obočí jí dodává zamračený výraz. Má nádhernou barvu vlasů. Ačkoliv jsem ženská, v odstínech se příliš neorientuju - prostě jen tmavomodrá. Vlásky jsou takové hrubší, než bývá obvyklé, ale není to na škodu, alespoň jí nelítají kolem celé hlavy. Líbí se mi její šatičky. Jako malá jsem nabírané rukávy milovala.
Fred je mým dalším splněným snem. Chlap s hárem, které bylo v módě v dobách, mého dospívání. Je škoda, že nemá původní obleček - repliky klučičích oblečků mi nejdou tak pěkně jako ty holčičí. Tyhle šaty má od Totaly Hair Kena - už v nich přišel.
