úterý 26. prosince 2017

Retro ohlédnutí

Jednoho dne mě tak napadlo, že by nebylo špatné si trošku zavzpomínat. Už mnohokrát jsem zmínila, že za mého dětství Barbínky nebyly. Sice jsem o jejich existenci věděla, ale nikdo z rodiny neměl možnost ji v zahraničí opatřit. Zajímá vás, s jakými panenkami jsem si tedy hrála? S úplně obyčejnými, měly je skoro všechny holčičky.  Prohrabala jsem se svýma fotkama a pár jich našla. Dvě z panenek se zachovaly dodnes - jednu mám doma a jedna je u rodičů a hraje si s ní už třetí generace dětí. Ostatní jsou možná u rodičů na půdě, ale nemám chuť je hledat a čistit jen kvůli pár fotkám.

Jsou dvě panenky, které mám tzv. "odjakživa", z doby na kterou si nepamatuji. Jednou z nich je Alenka. Protože má gumové vlasy, tipuju, že jsem ji dostala nejdříve, nejspíš ještě před prvními narozeninami. Patřila k mým nejoblíbenějším. Možná proto, že to byla jediná panenka, kterou jsem směla brát i ven. I když jsem to jako malá nechápala, mělo to svou logiku - celogumová panenka není náročná na údržbu, takže se klidně mohla umazat.

V pozadí vidíte můj nejstarší proutěný kočárek.


Aktuální stav - pořád jako nová

Další nejstarší panenkou byla Jitka - ano, jmenuje se stejně jako já. Dostala jsem ji nejspíš k prvním narozeninám. Byla to mrkačka a chodička a musela snad být větší než tenkrát já. Na fotkách se objevuje později, ale ještě před následujícími Vánoci, kdy jsem pro ni dostala postýlku. Myslím, že fungovala na baterky, vzadu na zádech měla kryt na šroubky. Ale nepamatuji se, že by někdy chodila - údajně se ten mechanismus rozbil.



Jako třetí jsem dostala miminko "v životní velikosti". Údajně jsem ho dostala, když se narodil brácha, takže nejspíš k 2. narozeninám. Narodil se asi měsíc po nich. K němu jsem měla i červený kočárek. Musel být k němu, protože chodička se do něj nevešla i když byl větší než tehdejší běžné kočárky na hraní. Původně měl na sobě červené dupačky, bílý kožíšek a červenou čepici s bílou bambulí. Tyto miminka se dělaly ve dvou typech - plakací a tiché. I když si to už nepamatuju, Péťa musel být plakací, protože měl v puse dírku (na dudlík), který se samozřejmě ztratil. Co jsem viděla miminka na netu tak s dírkou v puse měly jakýsi reproduktor a bez dírky měly na břichu plastovou záslepku. Toto miminko jsem si chtěla vzít zpět, když jsem čekala Adámka. Má totiž reálné miminkovské rozměry a dobře se podle něj pletou oblečky. Jenže máma tvrdí, že byl už rozbitý a že ho vyhodila. Sice jí moc nevěřím (v 90. letech byl ještě na půdě a kromě letitého prachu neměl jinou vadu), ale nemám chuť se s ní handrkovat.



Terezku jsem dostala kolem čtvrtých narozenin. Na sobě měla modré šatičky s bílou náprsenkou ozdobenou nějakým blýskavým knoflíkem. Pod nimi měla spodní kalhotky typu bombarďáky. Na nahou bílé ponožky a bílé gumové botky. Později mi k ní máma ještě dokoupila žluté šatičky s kraječkami a komplet sestávající z pestré košile a růžových kalhot na kšandy - košile měla růžový límeček a kalhoty kapsu z pestré látky. Původně měla dlouhé blond vlásky - je to vidět na těch starých černobílých fotkách. Jenže já si jednou hrála na kadeřnici a trošku jsem jí ostříhala. Máma se tenkrát hodně zlobila, což jsem moc nechápala, protože mě ten nový účes přišel OK. Maminka však vzala panenku do opravny hraček (opravdu takový "podnik" existoval). Tam ji ostříhali úplně a na holou hlavu nalepili hnědou paruku s kudrdlinami.

Škoda, že jsem jí tenkrát oblékla i čepičku. Měla delší blond vlasy.
Terezka už s parukou a moje dcerka, která ji "podědila" i s mým starým kočárkem

Aničku beru jako svou poslední panenku. Dostala jsem ji kolem pátých narozenin. Na sobě měla šatičky s bílým topem, červenou květovanou sukýnkou a stejnými rukávky. Prakticky okamžitě se stala mou nejmilejší panenkou - hádejte proč! Má naprosto boží vlásky. Nikdy a nikde jsem neviděla panenku s podobně dlouhými a hustými vlásky. Mám ji dodnes schovanou a nemíním se jí vzdát. Svým způsobem je to moje první Barbie. I když má dětské tělíčko, jako všechny panenky z té doby, pro mě to byla vždycky slečna nebo princezna a tak jsem si s ní taky hrála. Když jsem jako předškolák začala chodit do školky, všimla jsem si, že naše paní učitelka si barví pusu a víčka barvičkami. Ještě ten den jsem vzala fixy a upravila i panenku. Pusa se jí sice smazala, ale na víčkách ta fixa drží až moc dobře. Později jsem ji chtěla smazat, aby panenka byla v původním stavu, ale nešlo to. S Aničkou jsem si hrála asi do desíti let. Ostatní panenky už dávno odpočívaly na půdě, ale Aničku jsem odmítala dát. Později, když jsem si zkoušela plést, háčkovat a šít, sloužila mi jako modelka.


Po Aničce jsem dostala ještě jednu panenku, ale to už jsem byla poměrně velká. Byl to panáček v ruském oblečku a pokud si vzpomínám, dovezla mi ji teta z nějakého zájezdu do Ruska. Pojmenovala jsem ho Ivánek podle pohádky Mrazík. Moc se mi nelíbil, dnes bych řekla, že se prodával spíš jako suvenýr než hračka. Jeho fotku bohužel nemám a ani mě to nemrzí. Zpočátku mi dělal kluka k Aničce, byl stejně velký, ale moc mě to s ním nebavilo. Byl strašně neforemný a nedal se převlékat, klobouček na hlavě měl dokonce přišitý spolu s vlasy, takže ho nebylo možné sundat ani odpárat (přišel by i o vlasy). Jeho fotku nemám, ale našla jsem ho na netu. To je on, vč. oblečku.

Foto z netu - aukční server

Kromě těchto panenek jsem si hrávala ještě s jednou. Nebyla moje, patřila tetě, když ona byla malá- tedy někdy z počátku 60. let. Byla naprosto děsivá. Ale u babičky jsem jinou neměla, tak člověk vzal zavděk i tímhle strašidlem. Na hlavě měla nalepenou "helmu" dlouhých vlasů snad z koudele, které byly po obvodu přišité. S rozpuštěnými vlasy nemohla vůbec existovat. Přesahující vlasy se na vrchu hlavy stahovaly gumičkou a tvořily něco podobného drdůlku. Měla asi 30 cm a byla z celuloidu, takže dnes určitě obrovská cena. Ale kdybych ji měla, asi bych ji nedokázala prodat.
Ani tuto panenku nemám na fotografii. Našla jsem na netu obrázek, který mi ji připomíná. Nevím, jestli je to právě ona, jestli ta "má" byla mrkací, ale ty vlasy jsou naprosto přesné.

foto z netu - google (na původní adrese už se nezobrazovala)

Jak se vám sonda do mého dětství líbila? A s jakými panenkami jste si hrály vy, když jste byly malé?

úterý 28. listopadu 2017

Hula Hair Barbie 1997


Zajímá vás, jestli Hula Hair byla také na "seznamu"? Samozřejmě že byla! I když její koupi jsem považovala za velmi nepravděpodobnou. Ale poštěstilo se. Koupila jsem ji na SadPanenek, kde se jich ve stejnou dobu objevilo hned několik v různém stavu, takže jsem si dokonce mohla vybrat, která se mi nejvíce líbila. Tedy podle mého názoru měla nejlepší poměr stav-cena.

Jako v mnoha případech nákupů z druhé ruky, chybí oblečení. To je věc, která mi nevadí, stejně si s panenkami "hraju" a v průběhu roku některé převlékám k focení. Alespoň je příležitost zase něco vytvořit - v tomto případě repliku původního oblečku. A protože plavečky a sukýnka s třásněmi jsou jednoduché, tak vám je Luisa hned předvede,






úterý 21. listopadu 2017

Barbie V povolání - Pop Star 2017



Letošní Barbie V povolání se dle mého docela vydařily. Jako první mě mezi nimi zaujala právě popová hvězda (u nás obvykle prodávaná jako rockerka), a to především svou tváří. Tvář Adria/Desiree byla zatím určena především různě tmavým (světlým) černoškám. Na "bělošskou" panenku byla užita zatím jen jedenkrát a toto je podruhé. Svým způsobem se tedy jedná o raritu, alespoň prozatím.

Neobvyklá kombinace barvy těla a tváře, kučeravé vlasy, plnoštíhlé tělíčko... Samá pozitiva, díky nimž se stala mojí láskou na první pohled.







úterý 7. listopadu 2017

Barbie v povolání - vědkyně 2017


Z letošní série Barbie v povolání mě zaujaly dvě panenky. Na jednu z nich nemůžu nikde narazit za rozumnou cenu (v pár e-shopech sice je, ale předražená ve srovnání s cenami těchto panenek jinde). Když jsem na ni konečně narazila v jednom e-shopu, odkud jsem si navíc právě objednávala Look, tak jsem si ji do košíku přihodila a těšila se na dvojnásobnou radost.

Bohužel mi na druhý den majitel zavolal, že se omlouvají, ale tuto konkrétní panenku už nemají, a zda mi můžou poslat jinou z této série. Naštěstí měli tu druhou, která se mi líbila - vědkyni. I když se mi líbí, tak mi nepřijde až zas tak moc výjimečná, takže kdybych ji neulovila, až tak by mi to nevadilo. No, ale stejně jsem ráda, že ji mám.

Má tvářičku Fashionistas 2012, která zatím není příliš běžná. Blond vlásky byly asi jediným důvodem, proč jsem po ní nešla aktivně. Malbu tváře má na blondýnku poměrně neobvyklou: hnědooká s pihami. Plnoštíhlá tělíčka jsem si doslova zamilovala a vůbec by mi nevadilo, kdyby časem úplně vytlačila belly-button. Takže jednoznačně další plus pro ni!

Ještě v krabici



Co se týče oblečení, mnohem více se mi líbí v civilu. Zřejmě tak zůstane a plášť si schovám na projekty.





úterý 5. září 2017

Fashionistas 2016 - Sweetheart Stripes (27)


Společně s Ruby jsem si objednala i Alex, která mě zaujala hned v několika směrech. Jednak je to plnoštíhlé tělíčko, které se mi opravdu hodně zalíbilo a dosud jsem měla jen jednu plnoštíhlou panenku, i když od jeho uvedení mám v plánu koupit těch baculek hned několik, jen co se naskytne příležitost. Další úžasná věc jsou ty modré vlasy. Mám pocit, že jsem na těch barevných vlasech začala docela ujíždět. A v neposlední řadě je to také tvářička Neysa - Alex je teprve mojí druhou panenkou s touto tváří, bohužel zatím ani jedna nemá přirozenou barvu vlasů, ale to se určitě časem taky napraví.






úterý 29. srpna 2017

Fashionistas 2016 - Ice Cream Romper (17)



A máme tu další z loňské mimořádně vydařené série Fashionistas. Pokud dobře počítám, je už osmá v pořadí a zdaleka ne poslední! Mám doma na představení ještě jednu a ještě minimálně další tři se mi ještě líbí. Obávám se, že jim dlouho odolávat nedokážu. Zaujala mě především nezvyklou barvou vlasů. V odstínech se příliš nevyznám, ale řekla bych, že je to nebo nějaký odstín rubínové nebo vínové. Však taky podle toho dostala jméno. A to jsem ještě po rozbalení zjistila, že má vzadu na krku pár růžových pramínků pro oživení. Tvářička goddess u mě taky není nijak moc početně zastoupená, nějakou další tedy nepohrdnu. A tím byl osud mojí peněženky zpečetěn! Rozhodně však nelituju, panenka je fakt nádherná - ve skutečnosti hezčí než na fotkách - fotila jsem už navečer, kdy byly horší světelné podmínky.







úterý 8. srpna 2017

Happy Holidays Barbie 1997


Panenky z 90. let jsou mezi sběrateli velmi oblíbené. Jedním z důvodů (možná hlavním) je to, že většina z nich v té době byli dětmi a panenky jim toto období připomínají. Já jsem dřívější ročník a v době mého dětství panenky Barbie nebyly u nás běžně dostupné, přesto ji pár holčiček mělo, většinou dovoz ze západních zemí. Já však mezi ně nepatřila. Tím pádem mi 90. nepřijdou ničím výjimečné, spíš naopak: většina panenek si je dost podobná - modrooká, platinová superstar. Mám sklony k tomu, kupovat panenky, které nějakým způsobem vyčnívají z průměru. V případě Superstar to může být i panenka s jinou barvou vlasů než je běžné, např. brunetka. Navíc, kdo by odolal tak nízké ceně! V tu samou dobu byla na prodej stejná panenka v prakticky stejném stavu za téměř trojnásobek ceny, za níž jsem ji pořídila já. Za takových podmínek se fakt těžko odolává!

Je ve výborném stavu, vlásky má jemné, tělíčko v pořádku, šatičky i šperky původní a jako nové... Jen botičkami si nebyla prodávající jistá, zda jsou origo její. Je jednou z těch, které se mi z edice Happy Holidays nejvíce líbí a donedávna jsem ji měla na seznamu panenek, které bych ráda ubytovala, pokud se naskytne příležitost a slušná cena. Není to přímo Whish-list - má jiný účel: Krotit mě v nákupech - vždycky, když se na něj podívám (hlavně jeho délku), tak si uvědomím, že musím šetřit nejen penězi, ale i místem, abych si mohla, pokud se naskytne příležitost, koupit raději nějakou panenku ze seznamu.

No nic, to byla taková malá odbočka. Pojďme na fotky:





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...