úterý 26. prosince 2017

Retro ohlédnutí

Jednoho dne mě tak napadlo, že by nebylo špatné si trošku zavzpomínat. Už mnohokrát jsem zmínila, že za mého dětství Barbínky nebyly. Sice jsem o jejich existenci věděla, ale nikdo z rodiny neměl možnost ji v zahraničí opatřit. Zajímá vás, s jakými panenkami jsem si tedy hrála? S úplně obyčejnými, měly je skoro všechny holčičky.  Prohrabala jsem se svýma fotkama a pár jich našla. Dvě z panenek se zachovaly dodnes - jednu mám doma a jedna je u rodičů a hraje si s ní už třetí generace dětí. Ostatní jsou možná u rodičů na půdě, ale nemám chuť je hledat a čistit jen kvůli pár fotkám.

Jsou dvě panenky, které mám tzv. "odjakživa", z doby na kterou si nepamatuji. Jednou z nich je Alenka. Protože má gumové vlasy, tipuju, že jsem ji dostala nejdříve, nejspíš ještě před prvními narozeninami. Patřila k mým nejoblíbenějším. Možná proto, že to byla jediná panenka, kterou jsem směla brát i ven. I když jsem to jako malá nechápala, mělo to svou logiku - celogumová panenka není náročná na údržbu, takže se klidně mohla umazat.

V pozadí vidíte můj nejstarší proutěný kočárek.


Aktuální stav - pořád jako nová

Další nejstarší panenkou byla Jitka - ano, jmenuje se stejně jako já. Dostala jsem ji nejspíš k prvním narozeninám. Byla to mrkačka a chodička a musela snad být větší než tenkrát já. Na fotkách se objevuje později, ale ještě před následujícími Vánoci, kdy jsem pro ni dostala postýlku. Myslím, že fungovala na baterky, vzadu na zádech měla kryt na šroubky. Ale nepamatuji se, že by někdy chodila - údajně se ten mechanismus rozbil.



Jako třetí jsem dostala miminko "v životní velikosti". Údajně jsem ho dostala, když se narodil brácha, takže nejspíš k 2. narozeninám. Narodil se asi měsíc po nich. K němu jsem měla i červený kočárek. Musel být k němu, protože chodička se do něj nevešla i když byl větší než tehdejší běžné kočárky na hraní. Původně měl na sobě červené dupačky, bílý kožíšek a červenou čepici s bílou bambulí. Tyto miminka se dělaly ve dvou typech - plakací a tiché. I když si to už nepamatuju, Péťa musel být plakací, protože měl v puse dírku (na dudlík), který se samozřejmě ztratil. Co jsem viděla miminka na netu tak s dírkou v puse měly jakýsi reproduktor a bez dírky měly na břichu plastovou záslepku. Toto miminko jsem si chtěla vzít zpět, když jsem čekala Adámka. Má totiž reálné miminkovské rozměry a dobře se podle něj pletou oblečky. Jenže máma tvrdí, že byl už rozbitý a že ho vyhodila. Sice jí moc nevěřím (v 90. letech byl ještě na půdě a kromě letitého prachu neměl jinou vadu), ale nemám chuť se s ní handrkovat.



Terezku jsem dostala kolem čtvrtých narozenin. Na sobě měla modré šatičky s bílou náprsenkou ozdobenou nějakým blýskavým knoflíkem. Pod nimi měla spodní kalhotky typu bombarďáky. Na nahou bílé ponožky a bílé gumové botky. Později mi k ní máma ještě dokoupila žluté šatičky s kraječkami a komplet sestávající z pestré košile a růžových kalhot na kšandy - košile měla růžový límeček a kalhoty kapsu z pestré látky. Původně měla dlouhé blond vlásky - je to vidět na těch starých černobílých fotkách. Jenže já si jednou hrála na kadeřnici a trošku jsem jí ostříhala. Máma se tenkrát hodně zlobila, což jsem moc nechápala, protože mě ten nový účes přišel OK. Maminka však vzala panenku do opravny hraček (opravdu takový "podnik" existoval). Tam ji ostříhali úplně a na holou hlavu nalepili hnědou paruku s kudrdlinami.

Škoda, že jsem jí tenkrát oblékla i čepičku. Měla delší blond vlasy.
Terezka už s parukou a moje dcerka, která ji "podědila" i s mým starým kočárkem

Aničku beru jako svou poslední panenku. Dostala jsem ji kolem pátých narozenin. Na sobě měla šatičky s bílým topem, červenou květovanou sukýnkou a stejnými rukávky. Prakticky okamžitě se stala mou nejmilejší panenkou - hádejte proč! Má naprosto boží vlásky. Nikdy a nikde jsem neviděla panenku s podobně dlouhými a hustými vlásky. Mám ji dodnes schovanou a nemíním se jí vzdát. Svým způsobem je to moje první Barbie. I když má dětské tělíčko, jako všechny panenky z té doby, pro mě to byla vždycky slečna nebo princezna a tak jsem si s ní taky hrála. Když jsem jako předškolák začala chodit do školky, všimla jsem si, že naše paní učitelka si barví pusu a víčka barvičkami. Ještě ten den jsem vzala fixy a upravila i panenku. Pusa se jí sice smazala, ale na víčkách ta fixa drží až moc dobře. Později jsem ji chtěla smazat, aby panenka byla v původním stavu, ale nešlo to. S Aničkou jsem si hrála asi do desíti let. Ostatní panenky už dávno odpočívaly na půdě, ale Aničku jsem odmítala dát. Později, když jsem si zkoušela plést, háčkovat a šít, sloužila mi jako modelka.


Po Aničce jsem dostala ještě jednu panenku, ale to už jsem byla poměrně velká. Byl to panáček v ruském oblečku a pokud si vzpomínám, dovezla mi ji teta z nějakého zájezdu do Ruska. Pojmenovala jsem ho Ivánek podle pohádky Mrazík. Moc se mi nelíbil, dnes bych řekla, že se prodával spíš jako suvenýr než hračka. Jeho fotku bohužel nemám a ani mě to nemrzí. Zpočátku mi dělal kluka k Aničce, byl stejně velký, ale moc mě to s ním nebavilo. Byl strašně neforemný a nedal se převlékat, klobouček na hlavě měl dokonce přišitý spolu s vlasy, takže ho nebylo možné sundat ani odpárat (přišel by i o vlasy). Jeho fotku nemám, ale našla jsem ho na netu. To je on, vč. oblečku.

Foto z netu - aukční server

Kromě těchto panenek jsem si hrávala ještě s jednou. Nebyla moje, patřila tetě, když ona byla malá- tedy někdy z počátku 60. let. Byla naprosto děsivá. Ale u babičky jsem jinou neměla, tak člověk vzal zavděk i tímhle strašidlem. Na hlavě měla nalepenou "helmu" dlouhých vlasů snad z koudele, které byly po obvodu přišité. S rozpuštěnými vlasy nemohla vůbec existovat. Přesahující vlasy se na vrchu hlavy stahovaly gumičkou a tvořily něco podobného drdůlku. Měla asi 30 cm a byla z celuloidu, takže dnes určitě obrovská cena. Ale kdybych ji měla, asi bych ji nedokázala prodat.
Ani tuto panenku nemám na fotografii. Našla jsem na netu obrázek, který mi ji připomíná. Nevím, jestli je to právě ona, jestli ta "má" byla mrkací, ale ty vlasy jsou naprosto přesné.

foto z netu - google (na původní adrese už se nezobrazovala)

Jak se vám sonda do mého dětství líbila? A s jakými panenkami jste si hrály vy, když jste byly malé?

2 komentáře:

  1. Ahoj Jitunka, mala si teda nádherné bábiky. Za mojej éry už bábiky Barbie boli voľne v Tescu či hračkárstvach, ale boli k daným platom neskutočne drahé, takže som mala len dve a jedna čoskoro prišla o hlavu, takže vlastne len jednu, inak som mala takú tú veľkú bábiku, čo do nej išli také mini platne, ale tú som moc nemusela. Bola dosť podobná tvojej chodičke, potom 50cm miminko s penovým telíčkom a plastovou hlavou a končatinami - to som milovala a pár bábik, ale s tými som sa nijako často nehrala. Mimčo - Zuzka - vyhárvalo na plnej čiare, lebo sa dalo kočíkovať.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné vzpomínky, hned u první fotky jsem si vzpomněla na svou celo gumovou. Měly jsme je po mamince a byly dvě velikosti a ty větší měly kroj...

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...