Typ šatů, které jsem si vybrala se sestává ze spodní sukně a samotných šatů s vlečkou. Já však vše udělala dohromady, protože jsem byla líná a taky se mi zdálo, že dvě vrstvy by mohly být na panence příliš hamatné. Napřed jsem uháčkovala hnědé šaty, vepředu rozevřené. Do rozparku jsem vháčkovala zeleně melírovaný klín, který v tomto případě zastupuje spodní sukni. Melírovaná příze by měla imitovat výšivku. Do rukávů šatů jsem pak vháčkovala rukávy košile ze stejné příze jako "spodní sukni". Co to mají ty dámy na obrázcích na hlavě absolutně netuším. Mně to připomíná jakousi širokou čelenku.
Háčkovala jsem z perlovky. Hotové šaty 
jsem namočila (chyba!), abych je mohla patřičně vytvarovat. Při tom jsem
 zjistila, že perlovka nemusí být stálobarevná a občas pouští. Ta hnědá 
pouštěla a jak! Zachraňovala jsem, co se dalo a opatrně světlou část 
propírala pod tekoucí vodou. Stejně na ní pár flíčků zůstalo. Jak se 
říká: Chybami se člověk učí. Jsem poučena, příště nebudu líná a udělám 
spodní sukni celou a zvlášť.
Správné renesanční šaty by měly mít 
vespod krinolínu. I tyto jsou vespod vyztužené, ovšem nikoliv železem. 
Protože sukně nechtěla držež tvar a škrobení kvůli nestálosti barev 
nepřichází v úvahu, musela jsem něco vymyslet. A tak jsem uřízla 
PETláhev, odřízla hrdlo a vstrčila dovnitř panenku. Krinolína je na 
světě a šatičky už krásně drží.
Jako modelku jsem zvolila Gizelu. Je to 
moje nejnovější panenka, která nemá nic na sebe a hlavně na jinou 
panenku mi šaty nepasují. Sice velikost by měla sedět všem, ale jedna má
 moc rozevřené prsty na rukou a neprostrčí tedy ruce rukávy, jiné nedají
 ruce od těla, a tak mají příliš mnoho materiálu v podpaží.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/227-renesancni-saty.html




 
Žádné komentáře:
Okomentovat